První jedy se vyskytly již v pravěku, kdy byly používány především k lovu. Také si lidé povšimli některých nežádoucích účinků na organismus po požití některých rostlin a vývoj jedů se ještě nezastavil, dosud jsou objevovány nové, ať už živočišného, rostlinného,mikrobiálního původu, ev. chemicky připravené. Nejčastěji nacházely využití jako zbraně, ev. jako léky. Právem je travičství považováno za jedno nejstarších řemesel. Slavný Paracelsus, Philippus Aureolus Theoprastus Bombastus von Hohenheim, považován za otce toxikologie, prohlásil, že vše je jedem, záleží pouze na použité dávce.
Starověk
Když se ve starověku staly jedy reálnou hrozbou, bylo lidem zřejmé, že se musí něco podniknout. Nejznámějším starověkým průkopníkem v oblasti protijedů, panující v Řecku, byl král Mithridates VI., který se potýkal s paranoiou, že bude otráven. Z toho důvodu užíval malé dávky jedů, aby si na ně „vypěstoval“ toleranci.
Ve starověkém Řecku ještě zůstaneme, tentokrát však zavzpomínáme na Sokrata, který si po nerozhodném verdiktu soudu r. 399 př. Kr. mohl zvolit doživotní vyhnanství nebo dobrovolnou otravu bolehlavem. Zvolil druhou možnost.
Ve starověkém Egyptě se dobrovolně nechala uštknout kobrou slavná vladařka Kleopatra, když její muž, Marcus Antonius, spáchal sebevraždu probodnutím.
Nejznámějšími travičkami starověku byla Locusta, jež měla na svědomí mj. i smrt císaře Claudia a jeho syna Britannica, a Livia Drusila, manželka císaře Augusta, která by se dala považovat za Locustiinu konkurentku. Právě Britannicus se stal první doloženou obětí otravy oxidem arsenitým, ve Francii v 16. století označovým jako „prášek dědictví“.
Oxid arsenitý
Též známý pod názvy jako arsenik nebo utrejch. Jak již jeho samotný chemický název vypovídá, jedná se o sloučeninu arsenu, který v nulovém mocenství není toxický, ale vyskytuje-li se v některé z anorganických sloučenin v mocenství třetím, což je tento případ, ev. pátém, lze usuzovat na jeho toxicitu. Není divu, že se stal v průběhu let nejzneužívanějsím jedem.
Toxická dávka se může mírně lišit u každého jedince, ale pohybuje se mezi 0,1 – 1 g [http://www.scienceworld.cz].
Jak se však samotný jed stával mezi traviči oblíbenější, musely být i rafinovanější způsoby jeho aplikace. Nestačilo již prášek vmíchat do nápoje či jídla, vyměnit za lék stejného vzezření. Ale napoštělo se jím oblečení, kosmetické přípravky apod.
V průběhu užívání tohoto jedu byla vyvinuta metoda pro jeho průkaz v těle oběti – tkáň, krev, žaludeční obsah, tzv. Marsh-Liebigova zkouška.
Středověk a dál
Po zániku Římské říše nastalo období bojů chladnými zbraněmi, po něm se lidstvo k travičství vrátilo. Stalo se opět výborným nástrojem k řešení osobních a jiných cílů.
První zmínka o použití jedů v Čechách se datuje kolem roku 1261, kdy měl nechat Přemysl Otakar II. nechat otrávit Markétu Bamemberskou.
Travičství se nejvíce rozšířilo v období renesance. Mezi traviči tohoto období nalezneme např. Kateřinu Medicejskou nebo rodinu Borgiů.
Hromadné otravy moderní doby
Nacisté významného postavení nosili u sebe tabletku kyanidu. Tutéž sloučeninu používali v plynových komorách k hromadnému vyvraždování Židů a dalších, pro ně podřadných lidí.
Mnozí jistě znají aféru Contergan – ohledně léku na uklidnění a uspání těhotných žen – thalidomidu. U něj byly prokázány účinky na vývoj dětského plodu, tzv. teratogenita. Po podávání tohoto přípravku se narodil vyšší počet novorozenců s vrozenou vývojovou vadou.
V 50. letech v Japonsku proběhlo několik epidemií otravy rtutí, kdy se lidé nakazili konzumací kontaminovaných potravin. Jednou z nejznámějších oblastí je ta kolem zátoky Minamata.
Dále bychom mohli vzpomenout řadu bojových konfliktů, v nichž byly využity k likvidaci nepřítele, ev. vegetace chemické látky/zbraně – yperit – za 1. světové války jej použili Němci, ev. Agent Orange využit USA k odstranění vegetace během vietnamské války.
1komentářů u “Slavní traviči a otrávení”