Než se budeme věnovat přímo světovým náboženstvím, na úvod bychom si dovolili krátkou úvahu na téma..
Existuje Bůh? Toť otázka…
Hned na úvod bych si dovolila upozornit, že tato práce nemá za cíl potvrdit či naopak vyvrátit existenci Boha. Jde pouze o subjektivní pocity jedné autorky.
„Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří.“
(Albert Einstein)
Náboženství je staré jako lidstvo samo. Už za dávných časů lidé pozvedali své hlavy k nebesům a modlili se k Bohům, ať už za lepší úrodu, za štěstí, zdraví, a přinášeli jim různé oběti… Bylo jen otázkou času, kdy někdo přijde s tím, že existuje jeden jediný Bůh pro všechny lidi na zemi. I stalo se…
Vznikl Bůh, jak si jej lidé vymysleli. Mučedník obětující se pro dobro všeho lidstva. Je znázorněním všeho dobrého, co na Zemi je. Jako jeho opak byl vymyšlen ďábel. Jenže jak šel čas, tak si i lidé začali Boha představovat různě. Začaly se různit myšlenky jeho skutků a činů během života, lidé začali Boha pojmenovávat rozličnými jmény, např. Buddha, Ježíš, a tak vznikla řada náboženství. Některá zanikla, některá se udržela dodnes – buddhismus, hinduismus, křesťanství (tak jak jsme jej znali v minulosti). Lidé začali vyznávat jedinou bytost pod různými jmény, zasvěcovali mu chrámy, kostely… Otázkou však zůstává, existuje-li skutečně Bůh, ve kterého tolik lidí vkládá své naděje.
Otázka existence Boha je spojena již se samotným vznikem života na Zemi, jelikož jednou z teorií je, že Zemi stvořil Bůh. Už od dětství jsem spíše materialista a představa, že Bůh stvořil Zemi v šesti dnech a sedmý den odpočíval mi je celkem cizí. Nějak si nedovedu představit jednu jedinou bytost, jak zvládne tak obrovskou věc sama. Vždyť i obyčejnou skříň přenášejí obvykle dva lidé a celý svět stvoří jedna bytost?! To mě spíše oslovuje teorie panspermie, která prosazuje, že život vznikl někde jinde ve vesmíru a na naši planetu byl pouze přenesen. Ale nechci nikomu vnucovat žádnou teorii, každý, ať si najde to, co je mu bližší a vyhovuje jeho představám.
Podobně skepticky zaujímám postoj k tomu, že náš život je již zapsán v knize osudů. To by znamenalo, že jsme vlastně figurky ve hře jménem Život, kterou hraje Bůh. Kde je možnost svobodně se rozhodovat? Představa, že jsem jen figurkou v něčí hře se mi vůbec nelíbí. Že je předem určeno, že zemřeme, OK, to jsem schopná akceptovat. Ale že vše, co provedu je předem dané… To je jako bych nevedla žádný svobodný život, neexistovala by svoboda rozhodování.
Nikdo mě k náboženství nevedl a já k němu zaujímám svůj postoj. Netvrdím, že Bůh svět stvořil, že kniha osudu existuje, ale je zajímavé věřit, že něco nadpřirozeného nad námi stojí a drží nad námi stráž. Opatruje nás, naše blízké… Člověk by měl v něco/někoho věřit. Ať už v Boha nebo třeba jen lepší zítřky. Vždyť právě víra je náplní našeho života, dává mu smysl. Díky víře nepropadáme panice a hluboké depresi, díky ní žijeme.