Po řadu let byl novoroční projev prezidenta České republiky vysílán na Nový rok. Jenže je třeba občas vyjít ze zaběhlých kolejí, což učinil náš současný prezident, Miloš Zeman. Tradiční novoroční prezidentský projev, jak jej řada lidí pamatuje, nahradil projevem pronášeným v den svátku svatého Štěpána, tj. druhý svátek vánoční, 26. 12. Co pan prezident ve svém projevu vyzdvihl, co ocenil a co jej znepokojuje se dozvíte v následujícím článku Novoroční projev prezidenta Miloše Zemana 2016/2017.
Přenos novoročního projevu prezidenta Miloše Zemana 2016/2017
Novoroční projev prezidenta Miloše Zemana přenášela 26. 12. 2016 ve 13 hodin Česká televize a televize Nova pod názvem Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana.
Přepis Novoročního projevu prezidenta Miloše Zemana 2016/2017
„Vážení a milí spoluobčané,
setkáváme se opět po roce, abychom společně přemýšleli nad tím, co se v tomto roce událo.
O nás Češích se říká, že jsme nejskeptičtější národ v Evropě a že když nám někdo podá sklenici, která je z poloviny naplněná, tak každý Čech řekne, že ta sklenice je poloprázdná a nikdo z nás neřekne, že je poloplná.
Přesto se domnívám, že máme důvod k radosti. Už minulý rok jsem vám říkal, že skončila blbá nálada. A události posledního roku to potvrzují.
Jaké mám pro to důvody?
Zaprvé. Poměrně dobře šlape naše ekonomika, i když hospodářský růst se proti minulému roku poněkud zpomalil. Ale k čemu by nám byl hospodářský růst, kdyby se nepromítal do růstu životní úrovně? A proto jsem velice rád, že v tomto roce vzrostla průměrná mzda o více než tisíc korun měsíčně. A to se samozřejmě promítne i do valorizace starobních důchodů, která minule byla ubohou částkou 45 korun teď by měla dosáhnout minimálně tří set korun.
Velmi dobrou zprávou je i to, že máme nejnižší nezaměstnanost v EU a chtěl bych dodat, že také je zde také nejnižší podíl relativní, zdůrazňuji relativní, chudoby v EU, to znamená – máme nejmenší diferenciaci majetkovou a příjmovou, mezi těmi nejbohatšími a těmi nejchudšími.
To všechno jsou dobré zprávy, k nimž přistupuje i to, že poprvé po mnoha a mnoha letech budeme mít vyrovnaný nebo dokonce přebytkový rozpočet, což je způsobeno nejenom tím, že roste ekonomika, ale také tím, že se lépe vybírají daně a brání se daňovým podvodům.
To všechno jsou tedy dobré a ekonomické zprávy.
A teď, co se nepodařilo?
Zaprvé. Objem veřejných investic je o polovinu nižší, než byl v minulém roce. A přitom právě investice zakládají naši budoucnost, naši ekonomickou výkonnost a tedy i budoucí životní úroveň. Je to způsobeno mimo jiné i tím, že se stále nedaří stavět dálnice a další dopravní stavby, že naše stavebnictvím klesá, i když by mělo být ukazatelem konjunktury.
Zadruhé. Naše ekonomika a tedy i náš rozpočet je stále zatížená nesmyslnými dotacemi, zejména na solární elektrárny. Vždy uvádíme, že jestliže tržní cena silové elektřiny je koruna za jednu kWh, tak díky dotacím je to u solárních elektráren 15 korun za kWh. A kvůli tomu naše domácnosti, ale i naše podniky vydávají zbytečně velké peníze za předraženou elektřinu.
I když tuto chybu způsobily v roce 2005 minulé vlády a minulé Parlamenty, tak to neznamená, že bychom proti tomu neměli bojovat a hledat možnost jak nefinancovat solární barony, ale ty, kdo elektřinu spotřebovávají.
Třetí a poslední věcí, kterou bych vytknul jako nedostatek, jsou některé sociální dávky. Přátelé, já nejsem necita a já chápu, že je třeba pomáhat matkám samoživitelkám, rodinám s malými dětmi a podobně. Ale nechápu, když zde máme téměř čtyři sta tisíc nezaměstnaných a sto padesát tisíc volných pracovních míst, proč bychom měli pomocí sociálních dávek podporovat i lidi, kteří odmítají nabízenou práci a vysmívají se těm, kdo každý den poctivě chodí do práce. I toto je, nikoli zanedbatelný, zdroj rozpočtových úspor.
Tolik k naší ekonomické problematice a jak vidíte, bilance je pozitivní, i když každá mince má dvě stránky a i když si musíme upřímně říci i o našich nedostatcích.
Pokud jde o naši politickou situaci, jistě znáte stupňování slova „nepřítel.“ 1. stupeň – nepřítel, 2. stupeň – úhlavní nepřítel a 3. stupeň – koaliční partner. Někdy se k tomu mimochodem dodává i čtvrtý stupeň, což je člen vlastní politické strany.
Ale zůstanu u toho třetího stupně. Je jasné, že v koaliční vládě, kterou máme, občas propukají rozmíšky. Některé z nich mohou vést i k pádu vlády. Tak se málem stalo v debatě o reorganizaci policie. Snažil jsem se do této debaty zasáhnout. Pozval jsem dva soupeřící ministry ke společnému stolu a věnoval jsem jim šachové hodiny, které ukazovaly za pět minut dvanáct.
Občas se mi vyčítá, že jsem se v tomto sporu nepostavil na žádnou stranu. Ale prezident má smiřovat, prezident má uklidňovat. A když stojí pouze na jedné straně, tak to samozřejmě nemůže dělat.
Přitom chyby u reorganizace policie byly na obou stranách. Na jedné, že se tato reorganizace včas neprojednala se státními zástupci. Na druhé, že se poněkud přeceňoval význam a úspěšnost jednoho policejního útvaru, který sice sliboval, že odhalí mafiány, ale nakonec z toho odhalení byly pouze nezdaněné kabelky Jany Nagyové.
Další významnou událostí byla oblast krajských voleb. Jako člověk, který projel čtyřikrát za sebou všechny kraje, bych chtěl především velmi poděkovat všem bývalým krajským zastupitelům, ať v koalici, nebo v opozici, protože vím, že poctivě pracovali pro rozvoj svého kraje.
Chtěl bych blahopřát těm, kdo v krajských volbách zvítězili, mimochodem v rozporu s průzkumy veřejného mínění, což opět dokazuje, že tyto průzkumy stojí za starou belu, a chtěl bych jim popřát, aby se jim dařilo přinejmenším stejně tak dobře jako jejim předchůdcům, a pokud možno i lépe.
Vím, že je určité napětí, když se sestavují komunální, krajské, anebo parlamentní koalice, protože při tomto sestavování musíte vyhrát dvakrát. Nejdříve musíte vyhrát ve volbách a přesvědčit občany jako voliče, ale potom také, pokud náhodou nedostanete 50 % hlasů, musíte přesvědčit i koaliční partnery.
Sám zastávám názor, že nejstabilnější koalice je taková, která sdružuje strany nebo hnutí s podobným programem, zatímco koalice, která je slepená ze subjektů s velmi odlišným programem, může být nestabilní a může se časem rozpadnout. Nicméně chtěl bych popřát všem krajským koalicím, aby vydržely a aby byly úspěšné.
Třetí a poslední oblast, o které bych s vámi rád mluvil, je oblast zahraniční politiky.
Zažili jsme brexit, a na rozdíl od těch, kdo se z něj radují, já jsem z brexitu smutný, protože oslabuje jak Velkou Británii, tak Evropskou Unii. Ale nechci svádět vinu na občany Velké Británie, kteří se svobodně rozhodli v referendu. Podle mě větší díl viny leží na současném vedení EU, které je naprosto neschopné, byrokratické, způsobuje odcizení evropských občanů od evropských institucí a není dokonce schopno splnit tak základní úkol, jako je ochrana vnějších hranice Evropské unie.
Naše vláda má ve svém programovém prohlášení ekonomickou diplomacii. A já se domnívám, že ekonomická diplomacie má dva základní úkoly: Zaprvé podporovat naše exportéry na zahraničních trzích a zadruhé přitáhnout k nám zahraniční investice, pokud možno s vysokou přidanou hodnotou.
Velmi významnou událostí v této souvislosti byla návštěva čínského prezidenta v naší republice, během které bylo podepsáno 30 významných hospodářských dohod. Jistě víte, že náš nejúspěšnější podnik, Škoda auto, vyváží nejvíce svých automobilů právě do Číny, ale je méně známé, že Čína je největším zahraničním investorem v sousedním Německu a bylo by hloupé, abychom i my nevyužívali podobných příležitostí.
Velmi podstatným rysem uplynulého roku byl mezinárodní terorismus. Naposledy se projevil událostmi v Berlíně, ale předtím ve Francii, v Belgii a v dalších zemích. Dnes už téměř nikdo nepochybuje o souvislosti mezi migrační vlnou a teroristickými útoky. Právě proto jsem odpůrcem názoru, že by bylo vhodné v příštích dvou letech umístit na našem území zhruba 6200 migrantů na bázi takzvané dobrovolnosti, což je ovšem téměř totéž jako povinné kvóty, a že by bylo vhodné na tyto účely vynaložit přibližně 600 milionů korun.
Nemám nic proti tomu, abychom pomáhali migrantům, abychom pomáhali migrantům na jejich území nebo sousedním území. Nemám nic proti tomu, abychom pomáhali Itálii nebo Řecku, které čelí migrační vlně. Ale umístit muslimské těžko slučitelné migranty na naše území by znamenalo vytvořit podhoubí pro případné teroristické útoky. A před tím bych chtěl znovu a s plnou vážností varovat.
Vím, že v souvislosti s mezinárodním napětím se občas objevují pokusy cenzurovat internet. Jsem zásadně proti cenzuře s výjimkou pornografie a zejména dětské pornografie. Ale jinak ten, kdo zabraňuje druhým, aby vyslovovali svoje argumenty, jenom dokazuje, že sám dostatek argumentů nemá.
A proto bych si nepřál, aby naše Ministerstvo vnitra bylo jakýmsi novodobým Koniášem a nepřál bych si, aby jakýsi pornoherec už dnes sestavoval seznamy nepohodlných nebo dokonce zakázáníhodných internetových serverů. Nepotřebujeme cenzuru, nepotřebujeme ideovou policii, nepotřebujeme nový Úřad pro tisk a informace, pokud máme i nadále žít ve svobodné a demokratické společnosti.
Poslední poznámka, kterou bych k této věci rád řekl, jsou americké prezidentské volby. Velice mě potěšilo vítězství Donalda Trumpa. Mám rád jeho razantní styl, vážím si toho, že bojuje jak proti ilegální migraci, tak proti islámskému terorismu. Pevně doufám, že jeho zvolením se dále zlepší naše vztahy s USA.
S pobavením jsem u některých médií, včetně veřejnoprávních, viděl, že tato média tak trochu vypadají jako volební štáb Hillary Clintonové. Myslím si, že je to chyba, protože opravdu profesionální novinář má informovat objektivně a nezávisle a nemá občanům vnucovat svoje vlastní názory. Doufám, že tato zkušenost pro naše novináře bude poučením.
Milí přátelé, co říci závěrem?
Minulý rok jsem vám přál naplněný život a to vám samozřejmě přeji i dnes. Ale k tomu naplněnému životu bych vám chtěl popřát radost a úsměv. Přál bych si, abychom všichni se na sebe někdy dokázali usmát a nikoli škaredit se. Abychom si dokázali podat ruku a i když máme různé názory, abychom těmto názorům dokázali naslouchat a neposlouchali pouze jenom svoje vlastní názory.
Na tuto radost a na tento úsměv bych vám teď chtěl připít poloplnou, zdůrazňuji ještě jednou slovo poloplnou, sklenicí vína.
Na vaše zdraví a na vaši životní pohodu. Šťastný a veselý nový rok.“