Černý střelný prach + Řecký oheň

Řecký oheň a černý střelný prach

Kulturní vývoj lidstva je ovlivňován mnoha vynálezy a objevy nových prostředků, které jim na jedné straně pomáhaly vytvářet materiální hodnoty, usnadňovaly lidem práci, ale na straně druhé se mohly používat i opačně – k ničení materiálních statků a také, což je nejhorší, i k zabíjení a působení osobních tragédií.
Jedním z takovýchto prostředků bylo objevení účinků výbušnin. Nejstarší známou výbušninou je černý prach, který byl ovšem při bitvách dřívějších dob nahrazen stejně nebezpečným vynálezem – tzv. řeckým ohněm. V literatuře se mnohdy můžeme setkat s byzantinským či tekutým ohněm, což jsou synonyma ke slovnímu spojení řecký oheň. Pravdou je, že o této zbrani víme skutečné minimum, jen pár historických údajů, tak se alespoň trošku pokusíme tuto zbraň přiblížit.

Řecký oheň

Řecký oheň byl poprvé využit kolem roku 678, kdy bylo za použití této zbraně ukončeno pětileté dobývání Konstantinopole Araby. Využití nachází především v námořních bitvách, kdy je primárně určen proti posádkám nepřátelských lodí, jeho účelem není ničení samotných lodí. Zajímá vás, jak se řecký oheň používal? Podle Wikipedie následovně: „Na palubě lodi se nad ohništěm zahříval kotel se zápalnou směsí, výpary pod tlakem se odváděly trubkou vyloženou mědí na oplechovanou příď lodi, kde se zapálily a pomocí dmychadel, násosek a pump se vystřikovaly na nepřítele“. Tato zbraň se používala skoro osm století (poslední zpráva o jeho použití se objevuje v záznamu o obléhání Cařihradu Turky v roce 1453). Zajímavé je, že se nám ložení nedochovalo stéto zbraně.

Zatímco svět se hrozil řeckého ohně, v Číně již znali střelný prach, který je nejstarší známou výbušninou. Ačkoli se jedná o jeden z nejvýznamnějších vynálezů v historii lidstva, nelze s jistotou konstatovat, kdo byl jeho vynálezcem a ve kterém roce k objevu této výbušniny došlo.

Střelný prach

Do Evropy se znalost střelného prachu dostala asi až ve 13. století. Recept na výrobu střelného prachu je popsán v knize „Liber Ignum per Comburandum Hostes“ (Kniha o ohni na pálení nepřátel), jejímž údajným autorem je Marcus Graecus. Také anglický učenec a mnich Robert Bacon se asi v roce 1248 zmínil o existenci střelného prachu a později publikoval jeho složení.

A z čeho, že se střelný prach ve skutečnosti skládá? Jedná se o směs 75 % dusičnanu draselného, 15 % dřevěného uhlí a 10 % síry. Až do 19. století byl znám jediný střelný prach, složený z ledku, uhlí a síry. Používal se také v hornictví a stavitelství jako trhavina. Pro využití v palných zbraních měl jednu zásadní nevýhodu, a to, že zcela neshoří, většina vyletí z hlavně jako černý dým, čímž je prozrazena poloha střelce. Toto bylo příčinou, proč se lidé snažili vyvinout bezdýmný střelný prach.

Objev nitrocelulózy, v roce 1846, umožnil po několika desítkách let vývoje výrobu bezdýmného prachu. Bezdýmný prach se v současné době dělí na jednosložkový, obsahující nitrocelulózu, nebo dvousložkový, nitrocelulóza rozpuštěná v nitroglycerinu.

Těmito významnými objevy však vývoj střelných látek nekončí, vždyť tento článek probírá vývoj jen do 18./19. stol. Nezabývá se již výrobou dynamitu apod.

Černý střelný prach + Řecký oheň
4 (80%) 2 votes


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *